Základní informace
· Úvod
· Co je to...
· Proč...?
· Proč chtít...?
· Vzpomínáme
· Dvanáctero
· Pomoc
· Rodičům a známým
· Kontakty na adminy
Reklama
Nabídka
· Domů
· Články
· Vaše příběhy
· Vaše tvorba
· Fóra
· Recenze
· Encyklopedie
· Časté dotazy
· Ankety
· Archiv článků
· Odkazy
· Poslat článek
· Soukromé zprávy
· Váš účet
· Vyhledat
· Doporučte nás
Kdo je online
V tuto chvíli je 46 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma zaregistrovat zde
Přihlášení
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde. Jako registrovaný uživatel získáte řadu výhod. Budete moct upravit vzhled tohoto webu, nastavit zobrazení komentářů, posílat komentáře, posílat zprávy ostatním uživatelům a řadu dalších.
Odkazy

Fóra

Naše problémy
Fórum nejen o sebepoškozování
 
 FAQFAQ   HledatHledat   Seznam uživatelůSeznam uživatelů   Uživatelské skupinyUživatelské skupiny   RegistraceRegistrace 
 Osobní nastaveníOsobní nastavení   Přihlásit se pro kontrolu soukromých zprávPřihlásit se pro kontrolu soukromých zpráv   PřihlášeníPřihlášení 

Sebezraňující fantazie
Přejít na stránku 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9  Další
 
Přidat nové téma   Toto téma je zamknuto, nemůžete zde přidávat odpovědi ani upravovat své příspěvky!    Obsah fóra Naše problémy -> Specifika
Zobrazit předchozí téma :: Zobrazit následující téma  
Autor Zpráva
maryanka
Stálý uživatel
Stálý uživatel


Registrace: 26.8. 2006
Příspěvky: 616

PříspěvekZaslal: so srpen 26, 2006 7:41 pm    Předmět: Sebezraňující fantazie Citovat

Ahoj lidi, jsem z tohohle webíku nadšená, příjemní človíčkové, vlídnost i věcnost. A tak se odvažuju na trh se svým problémem, který je trošku z jiného soudku, ale asi příbuzný. Vlastní fyzické sebepoškozování taky znám, ale jen v maličké míře, občas nějaké to kousání, škrábání, bití se, při nejhorším škrcení se nebo mlácení hlavou o zeď, ale jak to zabolí - pryč od toho.
Zato mě už nějakých sedm let provází sebezraňující fantazie. Neřežu se nebo tak něco, jen si to představuju, představy jsou samovolný, nutkavý. Nemůžu se toho zbavit, nejsem si jistá, jestli taky úplně chci, je to přece jen "levný" a osvědčený způsob reagování na emoční zátěž a nepohodlí v sobě a se sebou. Zažívám to v takové každodenní provozní formě - myšlenky sklouznou k zápěstí, k hlavě (mozku), k nohám, říznou si, seknou a zas jdou dál. Někdy ale se dostaví intenzivní zásah, který trvá třeba i hodinu, dvě, a nezbývá, než čekat, až odezní. To pak má imaginace víc prostoru a vymýšlí někdy nechutné brutality, čiliž asi je přiměřenou reakcí brečet, křičet, svíjet se, co taky jinýho, když vás týrají. Dřív jsem to neuměla, ale teď už jo Wink
Příslušnému mechanismu zhruba rozumím - snad - dovnitř obrácená agrese; sebetrestání; d-efektní způsob vyrovnávání se s úzkostností, přecitlivělostí, sebenenávistí, přílišným přemýšlením, sebemučivým.
Jsem z poměrně normální rodiny, žádné excesy, akorát pro můj vývoj nejdůležitější osoby mi přijdou trochu nezralé, případně podivínské, s omezenou schopností empatie.
Tož kdyby se někomu chtělo podiskutovat, jaké jsou styčné body a rozdíly toho, co znám na "vlastní kůži" já a tím, čím se zabývají tyto stránky a co znají na vlastní kůži mnozí z vás, budu ráda... Pěkně děkuju za pozornost Smile
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli Odeslat soukromou zprávu Odeslat e-mail
HappinessIsDead
Nový uživatel
Nový uživatel


Registrace: 22.7. 2006
Příspěvky: 76

PříspěvekZaslal: so srpen 26, 2006 7:53 pm    Předmět: Re: Sebezraňující fantazie Citovat

maryanka napsal:
Ahoj lidi, jsem z tohohle webíku nadšená, příjemní človíčkové, vlídnost i věcnost. A tak se odvažuju na trh se svým problémem, který je trošku z jiného soudku, ale asi příbuzný. .. Smile


Asi máš silnou fantazii, toho si važ, dokážeš i věci nemožné, snové...
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli Odeslat soukromou zprávu
maryanka
Stálý uživatel
Stálý uživatel


Registrace: 26.8. 2006
Příspěvky: 616

PříspěvekZaslal: so srpen 26, 2006 9:49 pm    Předmět: Re: Sebezraňující fantazie Citovat

HappinessIsDead napsal:
Asi máš silnou fantazii, toho si važ, dokážeš i věci nemožné, snové...


Inu, se jako učím vážit si svýho prašivýho způsobu vnimání, myšlení a cejtění, i když se s nima těžko žije. S mohutností fantazie to až zase tak horké není. A na každodenním kontaktu s "peklem", do jehož kompetence snad autodestrukce spadá, taky mnoho půvabného neshledávám. Ale jinak za tu větu dík, je mi svým způsobem blízká Embarassed
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli Odeslat soukromou zprávu Odeslat e-mail
katyatyy
Stálý uživatel
Stálý uživatel


Registrace: 3.7. 2006
Příspěvky: 696

PříspěvekZaslal: ne srpen 27, 2006 11:16 am    Předmět: Citovat

Ahoj Maryanko,
taky znáš ty trýznivé pocity, pocit nenávisti, dovnitř obrácenou agresi... atd, viď? Člověk se musí naučit mít rád, ale někdy se to zdá úkolem takřka nemožným. Máš kolem sebe lidi, které máš ráda a oni mají rádi tebe? Pokud ano, právě na tom můžeš stavět, můžeš přijímat a vnímat jejích lásku k tobě.
Tyhle fantazie znám taky, někdy pomůžou od toho, aby se člověk nemusel reálně pořezat. Díkybohu ti pomáhají od fyzického ublížení, i když uvnitř ti musí být stejně zle a úzko jako lidem tady. Chtěla by ses toho zbavit, přemýšlela jsi, jak z tohohle pekla ven?
Děkujeme za příspěvek i chválu webu:)
Hezký den
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli Odeslat soukromou zprávu Odeslat e-mail Zobrazit uživatelovy WWW stránky
maryanka
Stálý uživatel
Stálý uživatel


Registrace: 26.8. 2006
Příspěvky: 616

PříspěvekZaslal: ne srpen 27, 2006 1:48 pm    Předmět: Citovat

Ahoj katyatyy,
asi jo, asi znám podobné pocity. I když za nimi každý má poněkud jiný příběh, jiné zkušenosti, jinou povahovou základnu... Ach jo, se děsně moc soustředím na to, abych nepsala blbosti, alebržto "moudra", ale asi marná lásky snaha Smile Peru se s tím, jak se dá, roky. Ono se s tím vším těžko žije, když ještě jako by člověk přirozeně směřuje k sebezničení, takže se cíl života redukuje často na pouhé: přežít, nevzdat se.
A si myslím, že jsem mnohem dál, než jsem bejvala. V 23 jsem potkala chat, který mě vytáh trochu z osemělosti a neschopnosti komunikovat. A dokonce se dohrabala i na psychoterapii, půl roku je sice na mne asi málo a nijak radikálně jsem se nezměnila, spíš se otevřel ještě nebezpečnější prostor, ale přistup mám k tomu jiný. Nejhorší ze všeho je sebelítost, to je strašná svině Smile Ale zas trochu se člověk politovat může, ne? Nejvíc se mi osvědčuje brát to všechno jako paradoxní dar, kterej jaksi neumožňuje člověku klouzat po povrchu, ale nutí ho jít do hloubky, zcitlivuje pro záležitosti, které jiní nevidí a tak vůbec.
Jak pěstovat přiměřenou lásku k sobě - to moc nevím. Jako by tuším, že sebenenávist má přece jen něco společného s narcismem a perfekcionismem, aspoň u mne, a se toho bojím, že se to překlopí v opačnej extrém, sebenenávist je děsně rafinovaná - nejlepší je nenávidět se za to, že se nemám ráda.
A s lidma kolem je to taky těžký, ti nejbližší jsou dost mimo. Najde se pár lidí, o nichž můžu říct, že mě mají rádi. Ale jako bych pořád chtěla víc, než můžou dát, mnohem víc, jako bych potřebovala příliš mnoho. A pak si musím pořád dokola opakovat, že dávají, co umí, že mám taky máslo na hlavě, že jsem prostě přecitlivělá a vztahovačná, ach joooooooooooooo Very Happy
Kurňa, radši končím a odesílám
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli Odeslat soukromou zprávu Odeslat e-mail
Blizi
Site Admin
Site Admin


Registrace: 21.6. 2006
Příspěvky: 390
Bydliště: Brno

PříspěvekZaslal: ne srpen 27, 2006 7:00 pm    Předmět: Citovat

Maryanko, dekuji Ti za Tvuj prispevek, koukam, ze jsme nejspis stejne stare a Tve problemy jsou mi dost blizke. Chapu to dobre, ze fyzickemu sebeublizovani se prilis neoddavas a realizuje se tedy spise ve Tve fantazii...? Ten duvod je urcite sebenenavist, ostatne tou tu trpi hodne z nas. To jaky mas k sobe vztah se pak realizuje v tom,jak se k sobe chovas a samozrejme i v tom,jak o sobe premyslis. Ja mam neco podobneho, akorat se to odehrava ve snech, v podstate kazdou noc umiram brutalnim zpusobem nebo jsem alespon mucena do totalniho vycerpani. Tim nas podvedomi "tresta" za nase videni sebe sama, za nase uzkosti, depresivni nalady, smutky, pesimismus, negativismus atd.
Clovek se toho zaroven boji a zaroven uzasle hledi na to, jak bohatou ma fantazii. A tyhle myslenky nejdou zastavit, mnozi se jako viry a utoci, i kdyz se branime, jsou porad s nami... Mam radost, ze jsi z tech, kteri navstivili psychologa a dokonce psychoterapii, jak jsi s ni spokojena? Podstoupila jsi napriklad hypnozu a terapii imaginace? Ta se v podobnych pripadech pouziva... Jsem rada,ze jsi prisla mezi nas a muzeme si takto vymenit nazory Objimam
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli Odeslat soukromou zprávu Odeslat e-mail
maryanka
Stálý uživatel
Stálý uživatel


Registrace: 26.8. 2006
Příspěvky: 616

PříspěvekZaslal: po srpen 28, 2006 2:50 am    Předmět: Citovat

Ahoj Blizi, je útěšné, octnout se ve společnosti, kde se snaží člověku naslouchat a ještě tušit, že mu je zčásti rozuměno tak nějak zevnitř. Na psychoterapii jsem chodila v Praze v Belgické ulici do SOS Centra Diakonie ČCE, je to snad hrazeno z darů a od města, nemusí se platit nic. Individuální terapie, žádné extra metody a triky, prostě jen žvanění a žvanění, couhal z toho asi ponejvíce jung Smile moje terapeutka je fajn ženská, a i když jsem sem tam vazne zapochybovala o její odborné zpusobilosti, celkem jsme si snad sedly, provedla me obtiznym obdobim a pomohla odkydat urcity dil toho svinstva z dusicky, jsem kazdopadne rada, ze jsem se odhodlala. A pokud prijde zas jednou doba, ze si reknu - tohle bez doprovazeni nezvladam, snad nebudu vahat a zas se nekomu sverim do pece.
No jo, k fyzickym akcim proti vlastnimu telu sáhnu jen zřídka. Nad těmi imaginarnimi jsem teď přemýšlela trochu. Jsem hodně úzkostná, pořád napjatá, pořád se ve mně něco řeší, nevím pořádně co, ale nemůžu to zastavit, není o co. Neustále ve "stresu" - a z toho jak známo podle biologizujících teorií je cesta ven buďže únikem nebo agresí. Uniknout není kam - leda do nějakého stavu derealizace, do "změněného stavu vědomí", otupělosti, a kam s tou agresí? no jasný - do toho svinsky napjatýho těla v křeči, který neustále cejtím, do tý hlavy, kde se pořád něco mele, obviňuje, výsměšně zpochybňuje. Imaginární zářezy sice asi endorfínama neodměňujou, ale jsou i tak v daném okamžiku jediná jistota, jsou "nejskutečnější".
Jo, když už jsem rozkecaná - praktikovala jsem a občas praktikuju asi ne úplně neobvyklý způsob sebeubližování - totiž že si od někoho ubližovat nechám nebo se nevyhnu něčemu, co předem zřetelně hodně hlubokým šrámem zavání. Tak jsem snad půl roku nedokázala nevolat (!) jednomu úchylovi, když mě prozvonil. A nechala jsem se ponižovat a něco jako znásilnit, a to vskutku nikoli proto, že bych z toho měla nějaký požitek, hodně dlouho mě to apk pronásledovalo, i když kdo ví. Ona ta sebenenávist a její plody přece jen zřejmě přináší nějakou obskurní "slast".
Milá Blizi, přeju Ti, abys víc a víc vítězila. Si tu na webu uvědomuju, že jsem si sice zkusila svý, dostatek vnitřního trápení, ale že to je hra, sice o přežití, trochu ďábelská, leč hra. Kdo viděl, slyšel, cítil hmatatelný násilí, zneužívání - má to asi o dost těžší.
Tož děkuju, že jsem mohla povídat a omlouvám se za žvanivost Razz
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli Odeslat soukromou zprávu Odeslat e-mail
Blizi
Site Admin
Site Admin


Registrace: 21.6. 2006
Příspěvky: 390
Bydliště: Brno

PříspěvekZaslal: st srpen 30, 2006 6:30 pm    Předmět: Citovat

maryanka napsal:
Na psychoterapii jsem chodila v Praze v Belgické ulici do SOS Centra Diakonie ČCE,...

No, neznelo to az tak presvedcive, ze jsi byla spokojena, ona nekdy jen mala pochybnost o odbornosti doktora cloveka znejisti a terapie se nevyviji spravnym smerem, brala jsi zaroven i nejake leky?
maryanka napsal:

...Neustále ve "stresu" - a z toho jak známo podle biologizujících teorií je cesta ven buďže únikem nebo agresí. Uniknout není kam - leda do nějakého stavu derealizace, do "změněného stavu vědomí", otupělosti, a kam s tou agresí? ...

Ten stav derealizace znam dobre, citim se jako v jinem svete, kde plati jine zakony, jak jsi na tom Ty? Oddavas se dennimu sneni i bezne mezi lidmi, v beznem provozu? A ta agrese, kterou citis je zamerena na Tebe nebo i vuci okoli? Resila jsi primo tohle s doktorkou?
maryanka napsal:

....jsem snad půl roku nedokázala nevolat (!) jednomu úchylovi, když mě prozvonil. A nechala jsem se ponižovat a něco jako znásilnit, a to vskutku nikoli proto, že bych z toho měla nějaký požitek...

Tohle je dle meho nazoru taky jisty druh sebeublizovani a i ja jsem ho ve svem chovani zaznamenala, nechala jsem se citove vydirat a podlehla dojmu, ze na me lezi vsechno utrpeni, ktere musim nest a pod jeho tihou se propadat. Dulezite je si v tuto chvili uvedomit vlastni hodnotu a hrdost, to, ze si nemusime hrat na "velke mučedníky", ale ze jsme plnohodnotne osobnosti, ktere si nic takoveho nemusi nechat libit.
Ty potrebujes jeste pomoc, aby ses dokazala vyrovnat sama se sebou a prijmout zodpovednost sama za sebe, stejne jako ja, taky se to postupne ucim. Chtela bych Ti taky podekovat za prispevky a clanky, hodne jsi nam pomohla. Objimam
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli Odeslat soukromou zprávu Odeslat e-mail
kostrenka
Nový uživatel
Nový uživatel


Registrace: 20.7. 2006
Příspěvky: 94

PříspěvekZaslal: st srpen 30, 2006 10:28 pm    Předmět: Re: Sebezraňující fantazie Citovat

Citace:
Neřežu se nebo tak něco, jen si to představuju

Tak nekdy je to lepsi, obcas mivam sny, ktery sou naprosto zivé, je v nich jak se rezu tak, at se podrezu a pak se spocena probudim. Opravdu bych rekla ze je to dovopravdy, je to tak zivý...
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli Odeslat soukromou zprávu Zobrazit uživatelovy WWW stránky
maryanka
Stálý uživatel
Stálý uživatel


Registrace: 26.8. 2006
Příspěvky: 616

PříspěvekZaslal: čt srpen 31, 2006 2:28 am    Předmět: Citovat

Blizi napsal:

No, neznelo to az tak presvedcive, ze jsi byla spokojena, ona nekdy jen mala pochybnost o odbornosti doktora cloveka znejisti a terapie se nevyviji spravnym smerem, brala jsi zaroven i nejake leky?


Se mnou by to mel tezke a lehke zaroven kazdy terapeut asi. O psychologii jsem se zajimala, o ruzne psychoterapeuticke smery obzvlaste, aby se u mne neobjevila pochybnost, musel by byt pripadny terapeut hoodne lidsky i odborne na vysi. A co si budem nalhavat, dokonaly terapeuticky vztah neexistuje. Prisla jsem tam dobrovolne, byla jsem snad "rozumny klient", vedomy si toho, ze terapeut je taky jen clovek - a hledela jsem vdecne v ramci moznosti vyziskat maximum z toho terapeutickeho vztahu, ktery se nabizel. Leky jsem nebrala, jednou jsem se o antidepresivech zminila, kdyz jsem zazivala nejake zvlast krute stavy, ale pravila, ze "si to mam vyžrat" Smile ze k tomu mam prostor a cas, ze jina situace by nastala, kdybych byla zamestnana, v nejakem odpovednem postaveni, kdybych mela rodinu a neco na mne "viselo". Pokud správně odhaduju - toť typicky hlubinně psychologický postoj - psychicka nemoc jako rec duse, jiz je dobre pozorne naslouchat, coz mi je v zásadě sympatické.

Blizi napsal:

Ten stav derealizace znam dobre, citim se jako v jinem svete, kde plati jine zakony, jak jsi na tom Ty? Oddavas se dennimu sneni i bezne mezi lidmi, v beznem provozu? A ta agrese, kterou citis je zamerena na Tebe nebo i vuci okoli? Resila jsi primo tohle s doktorkou?

Zažívám poměrně často stavy, kdy se tak nějak posune vnímání, smysly jsou přeostřené, všechno kolem je najednou cizí, jako bych to viděla poprvé, jako bych ničemu nerozuměla. Denní snění spis asi neznam. Možná proto, že nejsem moc vizuální typ, spíš verbálně-emoční. Takže spíš neustálé bdělé a sebemučivé přemýšlení, které je hrozně vyčerpávající, ale nejde moc zastavit. Jo, ještě k těm stavům. Někdy jsou dost nepříjemné a vyřazujou z běžného provozu, je v nich těžký pracovat, ale v zásadě se jich neděsím. Jsem hodně sugestibilní a podobně, i když trochu jinak bývám "mimo" třeba dvě hodiny po nějakém tom "silném diváckým zážitku". Taky si pro sebe nechávám otevřené, jak tyhle stavy souvisí s mystikou a co vypovídají o fungování mozku a konstrukci reality, bla bla bla - prostě hlavní diagnóza u mě asi nejspíš zní chorobný intelektualismus. Smile
Agrese - běžné zaměřená proti sobe, v nekterych situacich si ale primo uvedomuju, ze to byla zlost puvodne namirena proti nekomu jinemu, v krutejsich stavech vystreluje agrese jako by vuci vsemu, co se kolem namane, v podstate proti celemu svetu, proti "transcendetnim silam", tak nejak nerozlisene, ono klasicke "ty svine" - sice rikam sobe, ale jako by do toho chvilema mohlo byt zahrnuto veskerenstvo.

Blizi napsal:
Ty potrebujes jeste pomoc, aby ses dokazala vyrovnat sama se sebou a prijmout zodpovednost sama za sebe, stejne jako ja, taky se to postupne ucim. Chtela bych Ti taky podekovat za prispevky a clanky, hodne jsi nam pomohla.


To jo no, cesta asi ještě dlouhá, těžká a kdo ví kam vede. A na ní spousta pastí a pastiček. A "zaručených zkratek". Ej, kéž by dovedla k moudrosti a k zúročení toho dobrého, co dosavadní historie životní přinesla nebo tak někam Smile A to s články a pod. rádo se děje, snad je to užitečnější stabilizátor než závislost na chatu. Taky děkuju, za všechny projevy přízně, si jich cením.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli Odeslat soukromou zprávu Odeslat e-mail
Blizi
Site Admin
Site Admin


Registrace: 21.6. 2006
Příspěvky: 390
Bydliště: Brno

PříspěvekZaslal: út září 05, 2006 11:19 am    Předmět: Citovat

Maryanko, jeste dotaz, jak jsi na tom s navykovymi latkami? Kouris nebo pijes alkohol, pripadne nezhorsuje ci naopak nezlepsuje Tvoje stavy? Na zdravi
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli Odeslat soukromou zprávu Odeslat e-mail
maryanka
Stálý uživatel
Stálý uživatel


Registrace: 26.8. 2006
Příspěvky: 616

PříspěvekZaslal: st září 06, 2006 1:45 pm    Předmět: Citovat

Blizi napsal:
Maryanko, jeste dotaz, jak jsi na tom s navykovymi latkami? Kouris nebo pijes alkohol, pripadne nezhorsuje ci naopak nezlepsuje Tvoje stavy? Na zdravi


Inu, jako osamělá holka jsem neměla ani špatné kamarády, co by sváděli na scestí. A rodina je v tomto ohledu rovněž "čistá", z těch nejbližších nikdo nekouří , láhev vína u nás klidně vydrží rok nedotčena, a to nikoli proto, že by byla úmyslně skladována.
Takže jsem klasickou cigaretu v životě neměla v ústech, (marijuana 2 kráte, ale tak co, když vnímám "sjetě" i bez příslušných látek, navíc mě to táhlo spíš do deprese). Ještě tak ten alkohol, při kolektivní konzumaci. A jak to tak sleduju, alkohol mi spíš prohlubuje stavy přítomné před začátkem požívání. Takže se mi třeba stalo, že jsem přišla na třídní sraz v trochu podivném stavu a čím víc jsem pila, tím méně jsem byla schopná cokoliv říkat, tím intenzivnější pocit, že vůbec nechápu, co lidé kolem říkaj a jak vůbec můžou něco říkat, tím menší připravenost se vůbec pokoušet o "normální" konverzaci.
Tož tak Smile Zejtra mám zkouškuuu, ojoj.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli Odeslat soukromou zprávu Odeslat e-mail
Blizi
Site Admin
Site Admin


Registrace: 21.6. 2006
Příspěvky: 390
Bydliště: Brno

PříspěvekZaslal: ne září 10, 2006 7:57 pm    Předmět: Citovat

maryanka napsal:


Inu, jako osamělá holka jsem neměla ani špatné kamarády, co by sváděli na scestí. A rodina je v tomto ohledu rovněž "čistá", z těch nejbližších nikdo nekouří , láhev vína u nás klidně vydrží rok nedotčena, a to nikoli proto, že by byla úmyslně skladována....


OK, docela jsi me potesila, myslim s alkoholem a dalsimi navykovymi latkami, tyto veci nase problemy casto jeste umocnuji, vim to ze sve zkusenosti, takze clovek hleda uvolneni a na dne najde spise jeste tezsi depresi nez na zacatku... Jeste se nabizi otazka, jake jsi mela detstvi, pubertu,potazmo jake bylo Tve rodinne zazemi, vetsina potizi se rodi zde a proto by nebylo od veci, nas alespon trosku zasvetit, abychom lepe porozumely Tvemu chovani a mysleni. Urcite si to vsechno probirala s terapeutem, ale jelikoz spousta toho, co pises, je mi blizka, mohly bychom to treba porovnat....
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli Odeslat soukromou zprávu Odeslat e-mail
maryanka
Stálý uživatel
Stálý uživatel


Registrace: 26.8. 2006
Příspěvky: 616

PříspěvekZaslal: po září 11, 2006 3:39 pm    Předmět: Citovat

Blizi napsal:

Jeste se nabizi otazka, jake jsi mela detstvi, pubertu,potazmo jake bylo Tve rodinne zazemi, vetsina potizi se rodi zde a proto by nebylo od veci, nas alespon trosku zasvetit, abychom lepe porozumely Tvemu chovani a mysleni. Urcite si to vsechno probirala s terapeutem, ale jelikoz spousta toho, co pises, je mi blizka, mohly bychom to treba porovnat....


Inu. Myslím, že u mne se nešťastně zkombinovala genetická výbava - úzkostnost, přecitlivělost - s rodinným zázemím, které člověka neumí naučit s tou genetickou výbavou zacházet, naopak v něm posiluje nevhodné vzorce (ne)zvládání a pocit, že je s ním něco špatně, resp. že je špatný.
Tatík by možná při zkoumání odborníkem obdržel diagnózu nějakou. Je introvertní, s omezenou schopností empatie, snad ani není schopen osobnějších vztahů, má šilené nápady, které umí úporně prosazovat. Vždycky jsem se ho spíš bála. Od něj asi přicházely dost signály, že si o mně nemyslí nic dobrého. V určitém krátkém období jsem třeba musela psát tresty typu: Jsem zlá a líná.
Mamka a její otec - jsou relativně normálnější, bodří, společenští, obětaví, oblíbení - ctila jsem je asi. Dost pozdě mi začalo docházet, že mají i stinné stránky. Že jejich obětování se pro druhé, aktivita - má i manipulativní rysy, že se stabilizují a utvrzují ve své pravdě částečně znehodnocováním druhých.

Od dětství jsem byla hrozně bázlivá, děsila jsem se všech úkonů, kde bylo třeba přijít do kontaktu s lidmi. Na prvním stupni jsem se držela doma, bránila jsem se, když se mě pokoušeli přimět k nějaké společenské aktivitě. Kamarády jsem neměla, pořád jsem četla. A snila. Nevím, kdy a jak jsem dospěla k závěru, že o vlastních pocitech a myšlenkách nemá cenu s rodiči a dalšími lidmi mluvit, nebo že se to snad ani nesmí. Že stejně nikdo nenaslouchá, případně ještě to, co řeknu, bude použito proti mně. Každopádně, když jsem od nějakých devíti let po setkání s hodně necitlivou sektářskou formou křesťanství tři roky řešila, jesm-li či nejsem spasená a div zoufalstvím nemlátila hlavou do zdi, nikdo to nevěděl. Na víceletém gymplu to nějak šlo. Problémy sice trvaly. Ale patřila jsem do skupiny holek, dostávalo se mi asi určité "úcty", hodná, nekonfliktní holka, od které se dají opisovat úkoly. Pubertou jsem vlastně ani pořádně neprošla. Nepokoušela jsem si doma prosazovat žádná "práva", chodit po zábavách, na koncerty nebo tak, stejně by to pro mě byl nepředstavitelný stres, držela jsem se doma. Učila se a četla. Puberta jen v tom smyslu, že jsem postupně si zpochybňovala nezpochybnitelnosti dětství. Třeba mě po letech úsilí o co nejlepší studijní výsledky napadlo, proč to vlastně dělám, když je to na nic a lidi, co mě učí nejsou často zrovna moudří, předávají mi prefabrikované nesmysly. který stejně zapomenu.

No jo no, vyhýbavá porucha osobnosti s hraničními rysy tomu teď říkám Smile Zajimavé mi přijde, že jsem sice taky hodně řešila vzhled - že jsem tlustá, hnusná a nemožně se oblíkám, to se jakž takž srovnalo. Hodně jsem řešila charakter a že nejsem, jaká bych měla být a že to je moje chyba, že si za to nějak můžu sama, že jsem sobecká, nesmělá, nemožná, neschopná, zlá, zlostná, náladová, to taky mám zhruba a aspoň chvílema pod kontrolou.
Ale nejhouževnatějš a dost fatálně a nějak nevývratně působí přesvědčení, že jsem nějak defektní v myšlenkové oblasti. (tatík mi jistě nesčetněkrát v životě pověděl, že si myslím, že vím všechno ze všech nejlíp). Nějak jako by se nevytvořila pořádně struktura, na které člověk filtruje a zpracovává informace, která mu pomáhá tušit, kdo je a spoustu věcí mít ujasněných nebo definovaných jako zbytečnosti a neřešit je dále. Existovat. Fungovat. Jednoduše "vědět". Vědět, jak to chodí a jak to je.
Jenže já se nemůžu spolehnout na nic, co se ve mně děje, myslím defektně, tudíž nemůžu nic vědět, nemůžu brát vážně, co mi běží hlavou, co cítím. Nemůžu ničemu rozumět. Jenže chci všemu rozumět. Bože, to jsem toho zase nažvanila. Pardon. Snad to moc nevadí
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli Odeslat soukromou zprávu Odeslat e-mail
Blizi
Site Admin
Site Admin


Registrace: 21.6. 2006
Příspěvky: 390
Bydliště: Brno

PříspěvekZaslal: po září 25, 2006 4:50 pm    Předmět: Citovat

maryanka napsal:

Inu. Myslím, že u mne se nešťastně zkombinovala genetická výbava - úzkostnost, přecitlivělost - s rodinným zázemím, které člověka neumí naučit s tou genetickou výbavou zacházet, naopak v něm posiluje nevhodné vzorce (ne)zvládání a pocit, že je s ním něco špatně, resp. že je špatný...

To skutečně není právě ideální prostředí, dalo by se tam najít spousta mezníků, které mohly Tvé problémy vyprovokovat. Je jasné, že otec systematicky pracoval na Tvém nulovém sebevědomí a proto teď neustále řešíš, co je na Tobe "zlé" a špatné. Jak jsi se vlastně dostala k oné sektářské formě křesťanství a jak to zásahlo do Tvého života? To, co nazýváš defektivitou v myšlenkové oblasti poukazuje na hraniční poruchu, která je zde mezi námi poměrně častá, samozřejmě, to Ti přesně řekne jen odborník, což by nebylo na škodu. Zřejmě ani nezvládáš běžné životní situace nebo reaguješ neadekvátně, je to pravda?
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli Odeslat soukromou zprávu Odeslat e-mail
Zobrazit příspěvky z předchozích:   
Přidat nové téma   Toto téma je zamknuto, nemůžete zde přidávat odpovědi ani upravovat své příspěvky!    Obsah fóra Naše problémy -> Specifika Časy uváděny v GMT + 1 hodina
Přejít na stránku 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9  Další
Strana 1 z 9

 
Přejít na:  
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra.
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru.
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru.
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru.
Nemůžete hlasovat v tomto fóru.


Powered by phpBB © 2001, 2005 phpBB Group

© 2005 UNITED-NUKE Powered Site.

Powered by Copyright © UNITED-NUKE. All Rights Reserved.
Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.05 sekund