Základní informace
· Úvod
· Co je to...
· Proč...?
· Proč chtít...?
· Vzpomínáme
· Dvanáctero
· Pomoc
· Rodičům a známým
· Kontakty na adminy
Reklama
Nabídka
· Domů
· Články
· Vaše příběhy
· Vaše tvorba
· Fóra
· Recenze
· Encyklopedie
· Časté dotazy
· Ankety
· Archiv článků
· Odkazy
· Poslat článek
· Soukromé zprávy
· Váš účet
· Vyhledat
· Doporučte nás
Kdo je online
V tuto chvíli je 56 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma zaregistrovat zde
Přihlášení
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde. Jako registrovaný uživatel získáte řadu výhod. Budete moct upravit vzhled tohoto webu, nastavit zobrazení komentářů, posílat komentáře, posílat zprávy ostatním uživatelům a řadu dalších.
Odkazy

Fóra

Naše problémy
Fórum nejen o sebepoškozování
 
 FAQFAQ   HledatHledat   Seznam uživatelůSeznam uživatelů   Uživatelské skupinyUživatelské skupiny   RegistraceRegistrace 
 Osobní nastaveníOsobní nastavení   Přihlásit se pro kontrolu soukromých zprávPřihlásit se pro kontrolu soukromých zpráv   PřihlášeníPřihlášení 

Kolik z vás opravdu přestalo?
Přejít na stránku Předchozí  1, 2, 3  Další
 
Přidat nové téma   Toto téma je zamknuto, nemůžete zde přidávat odpovědi ani upravovat své příspěvky!    Obsah fóra Naše problémy -> O sebeubližování
Zobrazit předchozí téma :: Zobrazit následující téma  
Autor Zpráva
Haine_life
Aktivní uživatel
Aktivní uživatel


Registrace: 3.11. 2007
Příspěvky: 395

PříspěvekZaslal: st prosinec 17, 2008 2:09 am    Předmět: Citovat

chceš slyšet něco divného?...nedá se s tím přestat...fakt ne..nikdy to nepůjde úplně...moc mě to mrzí ...snažila jsem se strašně moc...víš, já jsem totiž vydržela čistá strašně dlouho...ale nebylo to mou vůlí ale spíše užasnýma lidma kolem..ale ted se mi stalo něco dost ošklivého tak hádej k čemu jsem se vrátila?...nejsem na to hrdá a beru to jako vlastní porážku..takže máš pravdu..nejde s tím nikdy úplně přestat..
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli Odeslat soukromou zprávu
morgan
Aktivní uživatel
Aktivní uživatel


Registrace: 4.11. 2007
Příspěvky: 220

PříspěvekZaslal: st prosinec 31, 2008 4:35 pm    Předmět: Citovat

Měla jsem ted světlejší období, od září do tedka, ale zjistila jsem, že když si neublížím záměrně, tak se aspon snažím ubližovat si jakoby omylem... o nůž, nůžky, jen tak náhodou, jako ostatní...naoko. Co mě opravdu obtěžuje jsou jizvy...zase bych si chtěla vzít tričko na ramínka a to je to, co mě žene k tomu se snažit přestat anebo to alespon omezit.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli Odeslat soukromou zprávu Zobrazit uživatelovy WWW stránky
nika
Nový uživatel
Nový uživatel


Registrace: 9.11. 2006
Příspěvky: 1

PříspěvekZaslal: pá únor 13, 2009 10:50 am    Předmět: Citovat

ahoj, ja myslim, ze je tohle vsechno stejne jako kterakoliv jina zavislost..ikdyz s tim prestanes budes mit celej zivot chut se k tomu vratit, budes o tom zbytek zivota snit a vzdycky budes srovnavat..ja s tim zacala nekdy ve ctrnacti, nekolik let jsem se rezala kazdy den nekolikrat denne.od sedmnacti jsem s tom zacala bojovat, v devtenacti to vzala za uzavreny..ted je mi dvacet jedna, vic jak dva roky jsem to neudelala, myslim na to porad..miluju svoje jizvy..a pred par dny jsem to nezvladla-po tak dlouhe dobe..neda se to srovnavat, myslim ze dulezity je to nevzdat..jedno selhani nesmi znamenat ze jste v tom znovu.myslim ze to jediny zpusob..jen si ted nejsem jista jestli s tim mam silu dal bojovat..
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli Odeslat soukromou zprávu
malakojka
Nový uživatel
Nový uživatel


Registrace: 6.3. 2009
Příspěvky: 53
Bydliště: Plzeň

PříspěvekZaslal: ne březen 08, 2009 5:42 pm    Předmět: Kolik z vás opravdu přestalo? Citovat

Ahoj, ja sem to zacala delat pred 2 roky....delal sem to asi pul roku pak sem prestala.Myslela sem ze to zvladnu - to nedelat, ale mylila sem se....hoooodne.
ted sem v tom zas az po usi, ale mne to je jedno, dokavad sem se este nezabila tak je mi to jedno....a kdyz se zabiju...tak co?....pak uz mi to bude stejne jedno. Ne ze bych se chtela zabyt, ale kdyz se to stane tak at.
ja sem zkousela s tim prestat ale proste to nejde..... Crying or Very sad Crying or Very sad Fakt jo?
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli Odeslat soukromou zprávu Odeslat e-mail Zobrazit uživatelovy WWW stránky
Haine_life
Aktivní uživatel
Aktivní uživatel


Registrace: 3.11. 2007
Příspěvky: 395

PříspěvekZaslal: po červenec 27, 2009 9:50 pm    Předmět: Citovat

tak jsem zase zpátky:)...není to dobře..těmhle stránkám jsem se chtěla vyhnout co nejdéle to půjde..jsou super ale vždycky začnu myslet na to co bylo..víte..závislost je svině..fakt velká..je mi 20...sem na výšce...dělám to co mě strašně baví..mám super kamarády...miluju to prostě...ale víte co je uvnitř mě?...nic..prostě prázdno..možná nějaký šutr a štěrk..sem tam sláma...já sem se před 2 rokama málem dořezala k smrti a ted mám chut to dělat znovu a znovu..nechci se zabít..to ne..ale chci aby lidi kolem mě viděli jak trpím..ale já asi netrpím..nemám proč..prostě to jen nejsem já..mám pocit že to dělám protože to prostě dělám..nemám k tomu už žádný důvod..nic...ted bydlím pryč od rodiny...funguju jako samostatná jednotka...nechápu to...ale chápu že závislosti se nedá zbavit..ne když už ji máte tak pod kůži...takže radím všem kráskám a krasavcům co jsou na začátku...nenechte to dojít daleko!!!!
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli Odeslat soukromou zprávu
dani
Uživatel
Uživatel


Registrace: 27.1. 2007
Příspěvky: 110

PříspěvekZaslal: út červenec 28, 2009 3:55 pm    Předmět: Citovat

Haine_life: Chápu naprosto přesně o čem mluvíš. Je to takový ten pocit, kdy ti objektivně nic nechybí, jenomže ve skutečnosti, uvnitř, toho chybí hrozně moc. A co vlastně chybí, není jasné. Jasné je akorát to, že tam není něco, co tam být má. Tohle samozřejmě "ti z venku" nevidí, protože se za každé situace dívají na jakousi společenskou masku, která se snaží vytvářet dojem, že je všechno v pohodě a normálu. Ale to, co je uvnitř, se tomuto vyrovnanému zevnějšku moc nepodobá.
Můžu říct, že tohle všechno znám docela dobře ...
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli Odeslat soukromou zprávu
Haine_life
Aktivní uživatel
Aktivní uživatel


Registrace: 3.11. 2007
Příspěvky: 395

PříspěvekZaslal: út červenec 28, 2009 9:37 pm    Předmět: Citovat

to dani: máš úplnou pravdu, je to ale ubíjející, já jsem totiž ve svém životě docela se vším spokojená, nemám nikde problémy, kromě takových, se kterýma jsem se prostě už naučila žít, ale na tu dobu, kdy jsem se řezala docela často vzpomínám a mám chut to dělat znova a znova...já jsem přestala kvůli kamarádům a kvůli sobě, jenže ted jsem se prestehovala a ty kamarády jsem ztratila, jako ne uplne, vídáme se, ale je to málo...já jsem jim zatajila že jsem se řezala i kvůli nich, protože vím, že jednou se rozdělíme a mně to je líto, tak jsem se řezala abych to nějak pohřbila...právě možná to je ten problém, neumím jim věřit, já je poslouhcám, bavím se s nima, chodíme na akce, ale pak přijdu na kolej a přemýšlím jestli to vůbec byla pravda, jestli mě nepomlouvají atd...přetože jsou to ale naprosto peckovní lidi...já jsem si jistá že se začnu určitě zase znovu řezat, až k tomu dostanu prostor...nezabila bych se, ale potřebuju to, na takové to udržení rovnováhy uvnitř sebe, prostě fakt nevím..jak to ty řešíš? to je v jedné písničce,behind your smile, there is only pain...oni to nevidí, netuší, prostě nic...ale já to v sobě nedokážu dusit dlouho...
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli Odeslat soukromou zprávu
dani
Uživatel
Uživatel


Registrace: 27.1. 2007
Příspěvky: 110

PříspěvekZaslal: čt červenec 30, 2009 12:14 am    Předmět: Citovat

Haine_life: Poslední dobou zkouším jakýsi přebytek "vnitřní energie", který jsem sobě vždycky měl, nasměrovat dvěma směry. Hlavně do tvořivosti (psaní povídek a básniček i kratších článků, dělaní překladů) a potom mít pořád nějaké nové podněty (koukání na filmy, poslouchání muziky, čtení knížek a časopisů). Poslední dobou zjišťuju, že tyhle dvě věci fakt potřebuju, a pokud bych je neměl, tak bych určitě znovu spadl do toho (sebe)destruktivního chování, kterým jsem tehle svůj vnitřní přetlak dřív reguloval. Ono to není všelék, spíš to zmírňuje třeba takový stav, který jsem v předchozím příspěvku popisoval. Teď to jde jakž takž přečkat, a nemusím si ničím pomáhat (třeba to zkoušet přepít, což jsem určitou dobu dělal).

Jinak je zvláštní, jak se tvoje vnímání vztahů, v určitých bodech shoduje s mým. Neumím to popsat ani zdaleka tak dobře jako ty, ale taky mám určitou potíž s tím, že sice určité přátele mám, ale je pro mě hrozně snadný mít najednou pocit, jakobych je vůbec neměl. Že to, co je, jaksi nestačí Confused .
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli Odeslat soukromou zprávu
Haine_life
Aktivní uživatel
Aktivní uživatel


Registrace: 3.11. 2007
Příspěvky: 395

PříspěvekZaslal: čt srpen 13, 2009 1:12 am    Předmět: Citovat

to dani: máme toho docela dost stejného...i já musím pořád něco dělat...ono to je prostě nějak zafixované, že jakmile se nudím (což teda strašně nesnáším, ale poslední dobou je toho nějak moc), tak začnu přemýšlet...tak prostě o všem..a dojdu stejně k tomu, že bych se měla zase řezat...já mám těch svých směru taky několik..a taky dokonce překládámSmile...od začátku mého příběhu s řezáním sem si psala básničku..ta ted má nějakých 10 A4...a na ni je zachyceno vše...i ted když se pořežu tak přidám pár veršů..je to prostě o tom zachytit tu situaci..já se nemám komu svěřit s tím co cítím, protože vím, že by to nechápali(nechápu to ani já)...takže to "říkám" své básničce...je fajn že taky něco děláš proto, abys nemusel "přemýšlet"...já jsem se vždycky jen řezala...s pitím moc zkušeností nemám..to spíš s trávou a jednou to došlo i k šnupání ale za to se fakt výslovně stydím...ale zase mi to dalo zkušenost...je to možná blbé když to tak napíšu, ale jsem ráda že jsem si tím prošla...docela mě to i nakoplo...ale už nikdy nechci cítít ten pocit kdy se prostě musím pořezat jinak bych třeba neusla...to mi bylo vážně divně...doufám, že ty jsi na tom už taky "dobře" , i když asi to nikdy neskončí...co ty tomu říkáš? jde s tím skončit úplně?
k těm kamarádům...já jsem strašný extrovert a lidi kolem sebe potřebuju..ale čím dál tím víc zjištuju že asi oni nepotřebujou mě...takže jsem se zase poučila..bude z mé maličkosti asi stršný sobec a hnusák...protože už nikdy víc v životě nechci zažít pocit zklamání...z toho, že jsem někomu věřila a ted mu nestojím ani za ň...moc ti přeju abys měl nějakého super kamaráda, který tě nikdy nezklame...
a jsem ráda že jsem tě poznala..
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli Odeslat soukromou zprávu
psychoza
Nový uživatel
Nový uživatel


Registrace: 2.7. 2010
Příspěvky: 65

PříspěvekZaslal: st září 08, 2010 11:18 pm    Předmět: prestat? Citovat

hm,co som sa porezala navstevujem tuto stranku,,,to,co to posobi,viem,ale clovek v afekte nepremysla...zasla som si na net a precitala som si pocity,pribehy a ine veci okolo zavislosti na sebeposkodzovani.toto+moje predchadzajuce urcite skusenosti mi to branili opakovat a tak sa dostat do tohoto noveho pekla,typickeho zacarovaneho kruhu......toto ma donutilo to prehodnotit......ach som vdacna za tieto stranky,pan boh zehnaj jej zakladatelom......aj ked moju nenavist z vlastnej ohyzdnosti to nezmeni........ale aspon nie je horsie,,,,
ludia,kaslite nato,,,nebudem tu pisat ziadne idealy,lebo sama ich nemam,ani v ludske vztahy,ani podobne,som kruty realista,nesnivam.....,,ale nezvazuje ma to,som rada,,ze sa nemusim budit stym,ze zase tento den sa bude opakovat,ze ma nieco zvazuje,ze mam niecomu podriadovat vlastne konanie,budit sa stale do toho isteho stereotypu,chut za zavislostou,mat dojem,ze bez toho nemozem zit......mna tesi tento pocit slobody,to ze nemusim byt na niecom zavisla....ked chcem nieco robit,je to podmienene tym,ze chcem,ze je to moja vola a nie ze je to podmienene chovanim na niakej zavislosti,ktora je ako okovy,co ma zvazuju....mam rada ten pocit slobody vlastnej psychiky a nezavislosti........
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli Odeslat soukromou zprávu Odeslat e-mail
Laura
Pravidelný uživatel
Pravidelný uživatel


Registrace: 30.3. 2010
Příspěvky: 463

PříspěvekZaslal: čt září 09, 2010 5:56 am    Předmět: Citovat

Taky si myslím, že je dobře, že takové stránky jsou, protože na všech ostatních forech to lidi nechápou, odsuzují, mají mravokárné řeči.
Člověk se ze svých pocitů někdy potřebuje vypsat.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli Odeslat soukromou zprávu
LukyF
Aktivní uživatel
Aktivní uživatel


Registrace: 12.5. 2010
Příspěvky: 232
Bydliště: Vysočina

PříspěvekZaslal: pá září 10, 2010 4:02 pm    Předmět: Citovat

Pamatuju si na den, kdy jsem našel tohle fórum.
Byl to všední den, podobný jako mnoho všedních dní před ním. Ranní slunce zářilo do pokoje a snažilo se mi svými parsky vlít do žil trochu naděje a života. A já ho za to nenáviděl. Za okny se proháněl čerstvý vítr, ve větvích štěbetali ptáci a já si přál je umlčet. Bylo okolo 9. hodiny, 2 a půl hodiny po tom, co jsem měl být v práci, ale já nedokázal vstát. Jen jsem ležel a věděl jsem, že tohle je konec. Že to nemůže jít dál. Není kam. Přemýšlel jsem o litinovém poklopu kanalizace, který mám přesně pod balkónem. 4 patra střemhlavého letu k rozřešení, vstříc cílovému terčíku...jedna rána, jedno zadunění, úder zvonu, poslední výdech...
S děsivou námahou jsem zvedl ruce a prohlížel si svoje krvavé šrámy skrývané před světem pod dlouhými rukávy pyžama. Vím, že jsem vstával a celé tělo se mi třáslo, nedokázal jsem se ani narovnat a po pár krocích jsem se zhroutil na židli u počítače. V zoufalství jsem ho pustil a snažil se najít něco, co mě zachrání, co mi řekně "ty vole, tohle nedělej, kašli na bolest, sebenenávist, kašli na všechno, čím se dokola a stále znova a znova zraňuješ a kurva už začni žít!" Zoufale a v slzách jsem hledal něco takového, ale věděl jsem, že to nenajdu, že nic takového není, že jsem sám ve svém vlastním vězení, že i když je kolem milión lidí, já je přes vlastní zdi nevidím, přes své mříže se jich nedotknu a i kdybych křičel, oni mě neuslyší...

...a pak jsem našel vás, tohle fórum. Začetl jsem se do příspěvků a příběhů a najednou jsem zjistil, že vůbec nejsem sám. Našel jsem místo, kde se můžu vypovídat, kde mě nikdo neodsuzuje a nepředhazuje mi svoje řešení, kde můžu sem tam předat i nějakou tu radu (snad dobrou)...a můj život se hodně změnil...a světe div se, změnil se k lepšímu.

Jak psala psychoza, že děkuje Bohu, úplně to chápu. Já bych mu taky moc rád poděkoval za tvůrce tohole fóra a za vás všechny, co sem chodíte. Jen jsem ho už tolikrát zatratil a ze zatracení vytáhl do nebeských výšin, abych ho z nich zase shodil, že ani neví, jestli se mnou ještě mluví. Jen doufám, že mi odpustí.

Díky, díky, díky vám všem Wink .
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli Odeslat soukromou zprávu
ruzebezlistu
Nový uživatel
Nový uživatel


Registrace: 15.6. 2010
Příspěvky: 23

PříspěvekZaslal: pá září 10, 2010 5:36 pm    Předmět: Citovat

Tak já už se neřežu (a snažím se neubližovat ani jinak) něco přes dva měsíce..důvod je docela prostý..jsem posedlá-bohužel, svým vzhledem a zjizvené ruce a nohy se zkrátka nedají odhalovat v letním parnu..šíleně mě to omezovalo..ale je jen otázkou času, kdy to udělám zase.. Confused
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli Odeslat soukromou zprávu
psychoza
Nový uživatel
Nový uživatel


Registrace: 2.7. 2010
Příspěvky: 65

PříspěvekZaslal: pá září 10, 2010 11:27 pm    Předmět: :P Citovat

no luky tak jednoduche to asi tiez nie je pre mna...zrkadlu sa bohuzial nevyhnem Razz,,,,len nechcem si urobit este ine zavislosti-fet a alkohol mi stacil,nicit pomaly sa nechcem,nema to zmysel,,,skoncit potom s poskodenym zdravim,ale zit budem aj tak,,,,,,,ze to bol v pohode den,som si paradoxne uvedomila vden,co som to pisala,,,,,tiez mam krasny vyhlad na dlazbu zo 7 poschodia,tiez som premyslala,,,ale tak mam dovody,preco to neurobit-bojim sa vysok:D,ale ne to srandujem,,,, potom,je par dotycnych,co by ma tak rado videlo,ale ja im to nedoprajem,,,,je to zlozite vysvetlovat,ale je to tak......som parazit co zit bude a nech si ma uziju Razz....ako by povedali v south parku-ti parchanti......tu radost im neurobim..... uz uz som isla mierit zase proti sebe agresiu-formou sebaposkodzovania,,,ako za starych cias....to je chyba....spravne by to mal dat clovek pocitit tomu,komu ta nasa bolest nalezi,nie sam na sebe....ked uz sa to rozhodnem niekedy ukoncit a budem to tak citit,urobim to rovno a rozhodne....nie sa postupne devastovat,,,koli niekomu-nikto mi zato nestoji.....povacsine zato niektori z nas nemozu a paradoxne si ublizuju-a neuvedomuju si ze to nie je ich chyba.....sebaposkodzovanie,drogy,chlast,vyriesi to nieco?nie nic,,dostane ta to este do vacsieho pekla-zavislosti-greci to pekne popisali v bajach-tartaros-tresty pozostavajuce stale z niakeho trestu co sa dokola opakuje/prislovecna syzifova praca atd/....bludny kruh,vecne sa opakujuci,nezmyselne prace a tresty-tak mi to pripada-zavislost.bludny nekonciaci sa kruh,peklo,,,....
inak ano,urcita komunita,co aspon vieme ze nie sme sami........
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli Odeslat soukromou zprávu Odeslat e-mail
Laura
Pravidelný uživatel
Pravidelný uživatel


Registrace: 30.3. 2010
Příspěvky: 463

PříspěvekZaslal: so září 11, 2010 5:44 am    Předmět: Citovat

Citace:
Zoufale a v slzách jsem hledal něco takového, ale věděl jsem, že to nenajdu, že nic takového není, že jsem sám ve svém vlastním vězení, že i když je kolem milión lidí, já je přes vlastní zdi nevidím, přes své mříže se jich nedotknu a i kdybych křičel, oni mě neuslyší.


Tak tohle je přesné...velmi přesné.
Dobře to umíš popsat.

Citace:
Jak psala psychoza, že děkuje Bohu, úplně to chápu. Já bych mu taky moc rád poděkoval za tvůrce tohole fóra a za vás všechny, co sem chodíte. Jen jsem ho už tolikrát zatratil a ze zatracení vytáhl do nebeských výšin, abych ho z nich zase shodil, že ani neví, jestli se mnou ještě mluví. Jen doufám, že mi odpustí.


Jj, ve chvílích nejtěžších, kdy už máme nohy po kolena ve sračkách, ale ještě můžem mluvit, obracíme svou hlavu k nebi. Věřící i nevěřící, protože, co kdyby...

Jestli Bůh je, pak Tě nezatratil, to jsou žvásty náboženských fanatiků, co z Boha dělají žárlivého sebestředného prďolu. Smile


Já jsem si tak s Bohem chtěla "hodit řeč"...pak snad nechat něco vysvětlit, proč se mi to děje, ...a pak, pak jsem si uvědomila, že ho chci poprosit, poděkovat.,..
Když už s ním budu promlouvat. Že mi stejně nic jiného nezbyde, když pýcha nenese ovoce, tak než se utopit, pokusit se o pokoru...

Ale čert ví, podle jakého klíče se milost sestavuje.

Každý máme "plán" jinak težký, a dost se asi na něm podílíme.
Stěžovat si nemá smysl, páč nikdo jiný než my to změnit nemůže....


Naposledy upravil Laura dne so září 11, 2010 10:50 pm, celkově upraveno 1 krát.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli Odeslat soukromou zprávu
Zobrazit příspěvky z předchozích:   
Přidat nové téma   Toto téma je zamknuto, nemůžete zde přidávat odpovědi ani upravovat své příspěvky!    Obsah fóra Naše problémy -> O sebeubližování Časy uváděny v GMT + 1 hodina
Přejít na stránku Předchozí  1, 2, 3  Další
Strana 2 z 3

 
Přejít na:  
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra.
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru.
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru.
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru.
Nemůžete hlasovat v tomto fóru.


Powered by phpBB © 2001, 2005 phpBB Group

© 2005 UNITED-NUKE Powered Site.

Powered by Copyright © UNITED-NUKE. All Rights Reserved.
Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.06 sekund