V tuto chvíli je 105 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma zaregistrovat zde
Přihlášení
Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde. Jako registrovaný uživatel získáte řadu výhod. Budete moct upravit vzhled tohoto webu, nastavit zobrazení komentářů, posílat komentáře, posílat zprávy ostatním uživatelům a řadu dalších.
Často přiznávám předmětům vlastní vůli, obzvlášť se to týká výpočetní techniky, která mě nemá ráda a dělá mi naschvály (s počítačem nebo tiskárnou, mobilem jsem schopná se slušně pohádat a bývám na ně sprostá), no, a samozřejmě plyšáci jsou živí (jo, taky občas snovám teorie typu, zda koberce náhodou neleží na podlaze jen, když je člověk sleduje, a v noci třeba nelezou po stropě apod., ale to zas neberu tak vážně )
Připomněla jsi mně ovšem výborný román Toma Robbinse Hubené nohy a všechno ostatní, ve kterém guláš v konzervě, špinavá ponožka, stříbrná lžička, malovaný kolík a lastura putují do Jeruzaléma...
Naposledy upravil coco dne ne březen 18, 2007 10:01 am, celkově upraveno 1 krát.
Registrace: 1.7. 2006 Příspěvky: 2520 Bydliště: Praha
Zaslal: so březen 17, 2007 4:35 pm Předmět:
Ta kniha by mohla být dobrá, přečtu si ji.
Já si třeba povídám s jedním plyšákem, s moderátorem v televizi....
Když jsem byla malá derewi, chtěla jsem aby za mnou chodilo jídlo do pokoje, nebo osušky do koupelny.
Noo, představa je to fajn, ovšem upřímně řečeno si říkám, zda by mě chodící jídlo spíš neděsilo
Jo, s mluvícími předměty (rádio, MHD) si samozřejmě taky povídám, líbí se mi, když se třeba tramvaje zeptám, jaká bude příští zastávka, a ona mi nahlas a správně odpoví . Taky zhusta nadávám svému oblečení, když mám pocit, že si ze mě dělá srandu (je mi najednou příliš těsné/volné).
Jinak, téměř všechny věci se dají použít jako estetické objekty (šperky, fotomodely...) nebo zbraně (to ostatně věděl už ten doktor ze Saturnina při rozvíjení svých koblihových teorií ), vodovodem by se dalo cestovat (nebo alespoň posílat zprávy, popřípadě akvarijní rybky ) atd. atp.
Vian měl taky v jedné knížce (teď nevím, jestli to byla Pěna dní) místnost, která se průběžně proměňovala podle aktuálního stavu osoby v ní bydlící
Kolikrát nepotřebuju odezvu, ani když mluvím na lidi , ale někdy si říkám, že když jsem na nějakou věc hnusná, že mi to vrátí (myslím spíš tím, že zas něco provede)...
Někdy prostě potřebuju do někoho něco nahustit - ústy nebo všemi deseti (třeba proto, že už jsem dlouho neviděla žádný lidi (čímž myslím lidi, který bych chtěla vidět, ne rodiče & spol.)), a moc nehledím na to, nakolik je to vhodný, srozumitelný a tak (moje psycholožka mi s oblibou vyčítá (ne, já vím, nevyčítá, poskytuje zpětnou vazbu, to jsou ty psychologický slovohrátky ) že nemluvím k ní, ale ke své představě o ní, popř. se mě ptá, zda ji tam potřebuju / k čemu ji potřebuju, popř. jestli by to bylo jiný, kdyby tam místo ní seděl plyšák, no, tak asi tak )
A ještě něco: miluju tyhle svý lehce ujetý představy (i když mě kvůli nim pár lidí - no, vlastně skoro všichni okolo mají za magora), protože mi připomínají, že jsem lidská bytost & že jsem schopná myslet i na něco jinýho, než věci téměř výhradně spojené s uspokojováním potřeb jako je žrádlo nebo práce .
Uhm... to je těžký, někdy je někdo celkově svéráznej svým všechnysložkyprostupujícím životním stylem (jako myslím nemluvící informatik nebo umělec kašlající na konzumní hodnoty a tak), ale normální magor jsem asi přece jen nejvíc já (no, ano, dost mi to komplikuje život, ale někdy jsem na to schopná být celkem slušně hrdá, takže... je fakt těžký říct, jestli bych měnila )
Nevím, možná je to spíš můj způsob rouhání (něco ve smyslu, když si člověk říká: narodit se tak jako pozitivně naladěný asexuální idiot, bylo by po problémech - ale když se dneska o půlnoci zjeví ďábel s perem, že chce za trochu toho bezproblémového klidu dvě třetiny mé inteligence, asi ji nebudu dychtivě odhazovat, natožpak s lehkým srdcem ), ale evidentně k němu mám sklon
je víc světů, v kterejch se člověk pohybuje, ten reálný, ten imaginární a pak jakýsi řekněme reálný svět v imaginárním hávu, reálné věci vnímané jako znamení a symboly, (výčitky, směrovky, poselství...), možná dobré, možná špatné, patrně nebezpečné zabřednout do něj víc, někdy děsivé, na tom jsou ostatně založené horory, něco není tím, čím se zdá být... ...něco, co člověk "najednou všude vidí" (jo, kouzlo zaměření pozornosti)... ...nejspíš něco takovýho mívaj i normální lidi ("udělej to, než tě to oddělá" - úžasná reklama)
nevím
Časy uváděny v GMT + 1 hodina Přejít na stránku 1, 2Další
Strana 1 z 2
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra. Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru. Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru. Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru. Nemůžete hlasovat v tomto fóru.
FAQ
Hledat
Seznam uživatelů
Uživatelské skupiny
Registrace
Osobní nastavení
Přihlásit se pro kontrolu soukromých zpráv
Přihlášení
(jo, taky občas snovám teorie typu, zda koberce náhodou neleží na podlaze jen, když je člověk sleduje, a v noci třeba nelezou po stropě apod., ale to zas neberu tak vážně 
)
, ale někdy si říkám, že když jsem na nějakou věc hnusná, že mi to vrátí (myslím spíš tím, že zas něco 
(třeba proto, že už jsem dlouho neviděla žádný 
) že nemluvím k ní, ale ke své představě o ní, popř. se mě ptá, zda ji tam potřebuju / k čemu ji potřebuju, popř. jestli by to bylo jiný, kdyby tam místo ní seděl plyšák, no, tak asi tak 
)
Vidíš "svého magora dle úsudku okolí" v jiných lidech?