Základní informace
· Úvod
· Co je to...
· Proč...?
· Proč chtít...?
· Vzpomínáme
· Dvanáctero
· Pomoc
· Rodičům a známým
· Kontakty na adminy
Reklama
Nabídka
· Domů
· Články
· Vaše příběhy
· Vaše tvorba
· Fóra
· Recenze
· Encyklopedie
· Časté dotazy
· Ankety
· Archiv článků
· Odkazy
· Poslat článek
· Soukromé zprávy
· Váš účet
· Vyhledat
· Doporučte nás
Kdo je online
V tuto chvíli je 105 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma zaregistrovat zde
Přihlášení
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde. Jako registrovaný uživatel získáte řadu výhod. Budete moct upravit vzhled tohoto webu, nastavit zobrazení komentářů, posílat komentáře, posílat zprávy ostatním uživatelům a řadu dalších.
Odkazy

Fóra

Naše problémy
Fórum nejen o sebepoškozování
 
 FAQFAQ   HledatHledat   Seznam uživatelůSeznam uživatelů   Uživatelské skupinyUživatelské skupiny   RegistraceRegistrace 
 Osobní nastaveníOsobní nastavení   Přihlásit se pro kontrolu soukromých zprávPřihlásit se pro kontrolu soukromých zpráv   PřihlášeníPřihlášení 

SU & karma
Přejít na stránku 1, 2, 3, 4, 5  Další
 
Přidat nové téma   Toto téma je zamknuto, nemůžete zde přidávat odpovědi ani upravovat své příspěvky!    Obsah fóra Naše problémy -> Psychózy
Zobrazit předchozí téma :: Zobrazit následující téma  
Autor Zpráva
coco
Hrdina


Registrace: 27.12. 2006
Příspěvky: 2493

PříspěvekZaslal: st březen 14, 2007 2:18 pm    Předmět: SU & karma Citovat

Bojíte se, že si svými přehmaty (nebo v nejzazší formě definitivním útěkem za školu) v tomto životě poznamenáte ty příští?
Nemáte někdy pocit, že vás v podstatě malicherné souboje se sebou v pěně dní (možná i záměrně, ač nevědomě) odvádějí od karmických úkolů / poslání / reálných problémů / životní náplně, ke které jste povolání? A věříte v druhé šance na jejich plnění?

Atd. atp. vše okolo - i volně...
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli Odeslat soukromou zprávu Odeslat e-mail Zobrazit uživatelovy WWW stránky
maryanka
Stálý uživatel
Stálý uživatel


Registrace: 26.8. 2006
Příspěvky: 616

PříspěvekZaslal: st březen 14, 2007 7:57 pm    Předmět: Citovat

Jejda Smile To jsou ale otázky předpokládající dost specifický pohled na život, na něž by asi mohli přiměřeně odpovídat jen "souvěrci".
No, když asi ani podvědomě nevěřím na příští životy ani na karmu? Pak se prostě nebojím, že si svými přehmaty můžu cokoliv způsobit v tomto ohledu. Přehmaty, které je ostatně těžké vůbec správně jako přehmaty identifikovat, tak maximálně způsobuju bolest a potíže sobě a okolí. S nějakými "věčnými" důsledky dnešních činů si hlavu nedělám, z části z lehkomyslnosti, z části z "neotřesitelné důvěry v milost", neotřesitelné ani náběhama na odpadnutí od víry v onu milost, hi hi.

A malicherné souboje - jsou přece do značné míry nevyhnutelné. To něco, s čím bojuju, brání a sabotuje aktivní plnění života smyslem. Tož je třeba ten boj smyslem nebo jak říkáš posláním... Jestli po mne ten (debil) na nebesích něco chce, to nevím. Každopádně nezabránil mýmu existování v podmínkách, který konkrétní činy ve prospěch čehokoliv neskutečně znesnadňujou.

Věřím, že se mi nemůže nic stát a že se nemám čeho bát, protože peklo jsem už z části prošla, viděla a přežila (nebo nepřežila? kdo ví Wink).
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli Odeslat soukromou zprávu Odeslat e-mail
coco
Hrdina


Registrace: 27.12. 2006
Příspěvky: 2493

PříspěvekZaslal: pá březen 16, 2007 9:35 am    Předmět: Citovat

Dobrý - zlý, to jsou tak lidský kategorie... ...plno věcí je v podstatě neutrálních, záleží jen na úhlu pohledu, a těžko chápat jejich význam, když je člověk natolik uvnitř, že prostě nemůže mít v daném okamžiku nadhled (je to příliš osobní, příliš bolestivé, příliš čerstvé z časového hlediska)...

Třeba se tím má dotyčný něco naučit (odtud všecko zlý je pro něco dobrý)? Spousta fakt nepříjemnejch věcí znamená nejen problém, nepříjemnost, ale i výzvu, příležitost (myslím třeba nemoc jako příležitost konečně vystoupit z každodenního shonu a srovnast si hodnotový žebříček... nebo: známého vyhodili z práce, on se rekvalifikoval a konečně se naplno věnuje tomu, čemu se věnovat chtěl, ale předtím to měl jen jako koníčka, na kterého neměl moc času...)

Btw do činů zahrnuješ i myšlenky, záměry apod.? A jen z tohoto jednoho života Very Happy?

/jo, sorry, že vstupuju do cizího rozhovoru Embarassed/
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli Odeslat soukromou zprávu Odeslat e-mail Zobrazit uživatelovy WWW stránky
maryanka
Stálý uživatel
Stálý uživatel


Registrace: 26.8. 2006
Příspěvky: 616

PříspěvekZaslal: pá březen 16, 2007 2:05 pm    Předmět: Citovat

Vždyť jsi ten rozhovor sama iniciovala, tak máš plný právo do něj vstupovat Wink Rose

Chtěla jsem se dozvědět, jak derewi vnímá svět,
a zároveň mi opětovně došlo, že se můžu tvářit jak chci neurčitě a v názorech rozplizle, ale že mám nějaký odpovědi zkrátka "v krvi", v sobě a že to je asi základna v mým věku obtížně měnitelná.A zkušenosti spíš uspořádává, než aby se jimi nechala proměňovat.

S tím dobrým a zlým souhlasím. Rozporům v posouzení, co je dobré a co zlé, se můžu vyhnout přijetím absolutního souboru pravidel a hodnot. Jenže to je asi čím dál těžší.

S tou druhou částí o smyslu problematického v zásadě nemám proč nesouhlasit, ale zároveň něco ve mně protestuje. Je ten smysl pozitivní doopravdy v tom, v těch nepříjemnostech, nebo tam musí být pracně dodáván, aby se lidi nezbláznili? Příliš dlouho jsem žila s útěchou, že to co zažívám, ať už mi to připadá jakkoliv děsné, má nějaké pozitivní vyústění, je k něčemu, jen bejt trpělivá. Takže teď vůči tomu v sobě mám nějaký vzdor, vztek, blok. Vždyť spousta toho, co se děje, je naprosto nesmyslná, absurdní, šílená, tak proč jako by tomu ustupovat dodáváním smyslu za každou cenu? Proč na to neukázat prstem a neříct: tohle je fakt svinstvo a žádnýma kecama tuhle pravdu neoslabíte. Jenže pak jde o to, jakou odpověď mám na otázku, odkud se svinstvo bere, jakou odpověd mají druzí... ten protest se může velmi snadno obrátit proti původci....

Myšlenky do činů nějakým způsobem patří. Ale rozhodně se za problematické myšlenky nijak nepeskuju, jakož ani druhé lidi za ně nesoudím. (Jenže to možná dělám i s činama). Každopdáně mám daleko k magickému myšlení, že by pouhá myšlenka mohla vyvolat reálné důsledky. Maximálně ve smyslu psychologickém. Jsem docela hodně racionalistická, ve spoutě věcí, což je asi taky paradoxně výsledek dlouhodobě praktikovaného křesťanství. A při nejlepší vůli, (budu se v tom cvičit), v sobě stopy žádných jiných životů necítím, v mém vidění světa těžko můžou hrát jakoukoliv roli, nepatří do něj. Součástí "jiného života" jsem maximálně jako cosi, co nějak se podílí na celku, co není vázáno výhradně na mou současnou existenci s vědomím jakožto člověka.
Bohužel zkrátka pro mě žádné jiné životy pamětí nadané (kromě případně posmrtného, který se ovšm "do života" a la náš současný běžně nevrací) v úvahu nepřipadaj a ani mi nechyběj Smile

(sorry, ze jsem se zase tak děsně rozepsala Embarassed )
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli Odeslat soukromou zprávu Odeslat e-mail
maryanka
Stálý uživatel
Stálý uživatel


Registrace: 26.8. 2006
Příspěvky: 616

PříspěvekZaslal: pá březen 16, 2007 3:48 pm    Předmět: Citovat

Dokázala bys nějak říct, jak jsi k takovému vidění souvislostí v životě přišla?
A jestli Ti život spíš ulehčuje nebo komplikuje?

Je moc velký zjednodušení říct, že tedy úkolem člověka je si tyhle souvislosti uvědomit, poučit se, a postupně přestat sám sobě škodit, tím, že bude věci vnímat správně a že se naučí vyvarovat se toho, co se mu tak jako tak vrátí a co si zaplatí, tj. vyvarovat se "zlého"? Mohla bys s touhle interpretací toho, psala, souhlasit?
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli Odeslat soukromou zprávu Odeslat e-mail
coco
Hrdina


Registrace: 27.12. 2006
Příspěvky: 2493

PříspěvekZaslal: pá březen 16, 2007 6:10 pm    Předmět: Citovat

maryanka napsal:
Je ten smysl pozitivní doopravdy v tom, v těch nepříjemnostech, nebo tam musí být pracně dodáván, aby se lidi nezbláznili?


Asi záleží na tom, zda člověk v dané zkoušce obstojí / dokáže přijmout a unést dar / příležitost promění nebo promarní... ...ale myslím, že tam ten smysl je & navíc v obou případech (ať už tam je nebo není), je užitečnější věřit, že tam je Wink (vždycky člověk musí přijmout nějakou základní věc, v kterou věří bez ověření - třeba to, že existuje svět, on a druzí lidé - jasně, taky bychom se mohli domnívat, že nejsme než mozky zavřené ve sklepě, ke kterým vedou dráty, které vyvolávají počitky & vjemy vnějšího světa a druhých lidí, ale jaký život by asi člověk mohl vést s takovým světonázorem? Very Happy Tolik můj utilitárně pragmatický (pragmaticky utilitární?) přístup k pravdě Very Happy). Nejsem úplný fatalista (- že bych např. po vzoru těch freudiánů, kteří jsou freudovštějších než Freud, připisovala skrytý, ovšem zásadní a osudový význam každému uprdnutí), ale prostě si myslím, že ne každá náhoda zákonitě musí být tak úplně náhodná Wink.

Jednu dobu jsem docela intenzivně četla existencialisty (Sartre, Camus, Kirkergaard nebo jak se to píše Very Happy (pravda, asi poněkud méně šťastná volba, jenže na to, že existuje i Frankl nebo Jaspers jsem holt přišla až později)), ale po nějaké době jsem se s tím rozhodla přestat v rámci zachování vlastního duševního zdraví - ne proto, že by se mi to příčilo, právě naopak, protože to až příliš rezonovalo s mojí vlastní myšlenkovou produkcí, která neochvějně směřovala k závěrům typu nic nemá smysl (no, z toho jsem se ostatně ještě nevyhrabala Very Happy). Tak asi tak.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli Odeslat soukromou zprávu Odeslat e-mail Zobrazit uživatelovy WWW stránky
maryanka
Stálý uživatel
Stálý uživatel


Registrace: 26.8. 2006
Příspěvky: 616

PříspěvekZaslal: so březen 17, 2007 9:45 am    Předmět: Citovat

To coco:
Tak pokud Ti to funguje, tak je asi všechno ok Smile Přemýšlím, jak reagovat, protože to je fajn diskuse, hodná rozvíjení. ale asi k ní nemám moc co říct.

Žiju ve světě beze smyslu a bez odpovědí, resp. ve světě, kde se jsou tyto záležitosti nevyslovitelné, vzpírající se formulacím, nebo si aspoň namlouvám, že v takovým světě žiju. A ověřuju, že to jde. Jde to, na nějakým vyšším levlu obecné postmoderní lhostejnosti. Kdyby nic nemělo smysl - bylo by nutné z toho vyvozovat nějaké dramatické konsekvence? Zajisté ne. I v světě zcela smyslu postradajícím se dá nacvičit určitá nezasažitelnost, hračičkovství a praktické konzumentství. Ostatně to je stejně soukromý způsob smyslu dodávání.

No jo, dovoluju si "luxus" - žít s brajglem a s "legií" v hlavě, pubertálně a nepokorně vzdorovat ani přesně nevím čemu. Ale zároveň, schizofrenně, když se octnu v pozici kazatelské neb jinak zodpovědné, hned nasazuju zkrotlý útěšný tóny, konvenční zbraně.

Hele - jak to máš s utvářením si názorů? Sázíš spíš na svou zkušenost nebo na podněty přicházející třeba z knih nebo jiných médií? Dokážeš se snadno srovnat s tím, že jiní lidi viděj svět jinak? Neznejisťuje Tě to?
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli Odeslat soukromou zprávu Odeslat e-mail
coco
Hrdina


Registrace: 27.12. 2006
Příspěvky: 2493

PříspěvekZaslal: so březen 17, 2007 10:29 am    Předmět: Citovat

Ono je to asi propojený, když si něco vymyslím sama, a pak zjistím, že jsem třeba jako dítě přišla na - řekněme méně propracovanou variantu - nějakého dejme tomu východního učení, které mi přijde naprosto přirozeně logický (tím myslím, že čtu a chápu, ne jako třeba logičnost fyzikálních jevů nebo statistických pouček, kterou musím pracně nadřít a za chvíli už jí zase nerozumím) a krásný, konzistentní s názory některých filozofů nebo literátů, které uznávám apod., tak nějak to zapadne do sebe a spíš mě to utvrdí... na druhou stranu tím, že jsem bez vyznání (nevčlenila jsem se do žádného existujícího náboženství, natožpak církve, spíš si vyzobávám rozinky, které... ne přímo hodí se mi do krámu, ale spíš... můžu přijmout) přicházím o společenství souvěrců, jak jsi hezky napsala (já jsem používala slovo spoluovcí, což ovšem může být chápáno pejorativně & někdo pak třeba má pocit, že se zbytečně, samoúčelně & lacině navážím do některých konkrétních církví, proti kterým něco mám & které něco mají proti mě Very Happy (- ale tak to není, někdy si rejpnu, ale snažím se krotit, a polemiky ani vést nemohu, protože pro to nejsem dostatenčně vzdělaná a ani by to nebylo fér, protože netrpím předsudky ve smyslu, že každý křesťan je nebezpečný náboženský fanatik nebo blbeček s utkvělou představou fousatého pána sedícího na obláčku a pekla situovaného někam do nitra země, která je ovšem v jeho představě placatá Very Happy)) (i když jsou lidé, s kterými mám kompatibilní názory, a kterým jsem schopná & ochotná naslouchat jako autoritám - tzn. si třeba i něco ujasnit, nebo tak), o pastýře, třeba o jasný a zvenku daný etický kodex a určitá dogmata i ve smyslu jistoty (na některé věci si holt musím přicházet sama a snášet nejistotu, což je nutné (protože holt jsou všechny jistoty iluzorní), ovšem nikoli příjemné či dokonce pohodlné), do značné míry o možnost praktikovat víru, vyvíjet se někam dál na své cestě (nestagnovat na místě, jak se to děje mě většinou), dostávat nové impulzy k chuti do toho a být podržena, když jsem zrovna dole a - ne, že bych ji ztrácela - ale nemyslím na ni a jejím odsunutím do pozadí se zbytečně patlám ve věcech a jsem schopná věcí, které bych si třeba mohla odpustit...
...taky mě dost dlouho trvalo, než jsem se oprostila od předsudků vůči obyčejným slovům jako víra nebo bůh...

Názory jiných lidí jsem schopná respektovat a brát to tak, že je to každého věc, i když jsem si k tomuto postoji tak trochu musela dojít (naučit se třeba, že nelze druhého učit něčemu, na co není připravený, pomáhat mu, když nechce a neřekne si apod. ani, když je to pro jeho dobro), nemám chuť někoho s misionářským zápalem přesvědovat o své pravdě a vyvracet mu jeho bludy Laughing ani se nechat přesvědčovat proti ní...
...i když někdy na mě dost špatně působí některá cizí přesvědčení o věcech, které se mě osobě bolestivě dotýkají, ale to je trochu jiná otázka, spíš by to patřilo na to vlákno o vyčlenění Very Happy (třeba na dýchání jsem se setkala s paní, která vyprávěla, jak ji bolely zuby, a ona cítila, že si tím něco karmicky vyřeší, když se nechá trpět a k zubaři půjde až za dva dny - no, teď tu historku poněkud banalizuju a možná až vulgarizuju - a mě to navedlo k přemýšlení o mých vlastních bolestech, jak s nima nakládám a zda je to tak správné a mých vlastních karmických záležitostech a přístupu (ve smyslu uvědomění) k nim, který spíš postrádám, než abych věděla, kdo jsem, kam jdu, co mám dělat a proč... rozumíš?
...a kolikrát mě v jakési konfrontaci nebo střetnutí s někým duchovnějším, spirituálnějším nebo "duchovnějším" trápí spíše jakési upozornění na mou laxnost (že bych se tomu mohla/měla více/intenzivněji/systematičtěji věnovat, protože přece to je to nejdůležitější nebo alespoň stejně důležité jako ostatní složky... jasně, jsem ovlivnitelná zvenčí, promítá se do mě, co zrovna čtu, kým se nechávám ovlivňovat, jaké předměty mám ve škole a nakolik je beru vážně Very Happy apod., ale i to je do značné míry moje volba... spíš mě trápí moje kolísání vážící se na náladu a psychický stav ve smyslu, že někdy, když jsem dole, jsem schopná tvrdit, že nemám žádné duchovní já, duši ani lidskou psychiku, že jsem v podstatě zvíře, kus masa, nedělá mi problémy si špinit mysl jakýmikoliv hnusy, kašlat na všechno a totálně se utápět v nevíře, že to ještě někdy bude jinak / bude lepší a v naprosté beznaději ve smyslu totálního opaku pozitivního myšlení Hehe, čehož samozřejmě ihned, jakmile se mi trochu odlehčí, vyjasní se mé vnitřní počasí, poodhrne se mi šedý šátek z očí nebo k čemu bych to přirovnala, hořce lituju Hehe

(eh, někdy mám pocit že produkuju slovní průjem kombinovaný s intelektuální onanií na téma mého pološíleného systému víry, který beztak nemůže nikoho druhého zajímat, ale couž Hehe)
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli Odeslat soukromou zprávu Odeslat e-mail Zobrazit uživatelovy WWW stránky
maryanka
Stálý uživatel
Stálý uživatel


Registrace: 26.8. 2006
Příspěvky: 616

PříspěvekZaslal: so březen 17, 2007 1:35 pm    Předmět: Citovat

Produkuješ čtivý věty, co maj hlavu a patu, co toho chtěj strašně moct říct, pokud možno všechno, co se v danou chvíli říct dá. Zajímá mě to hodně, akorát nevím, kam s tím. Smile Páč to beru podvědomě jako výzvu, jako podnět, kterej by měl mít za následek nějaký odhalení, zvážení, sečtení a podtržení vlastních pozic. Přece si člověk nemůže nic nemyslet, přece by měl pořádně naslouchat, až do dna, přece, přece, přece... Přesně situace, kdy by se člověk nejradši zaříz, aby se zbavil napětí a "zodpovědnosti".

Nechtělo by se ti třeba nějak ve stručnosti popsat, jakými vývojovými fázemi jsi prošla při dospívání k současným "nábožensko-filozofickým" postojům a čemu se tak cejtíš bejt v současný době nejblíž?
Mne se nějak stalo, že od snahy vymezit si, jak teda některý věci jsou, jsem přešla k zatím spíš marnýmu úsilí nahlídout nějak principy poznávání samy a najít nějaký triky, jak ustát pluralitu ve mně i vně, v rámci svý vlastní omezeností. A nějak brát v patrnost vliv emocí (a podobně podivnejch faktorů). Kterej mě od dětství už šokoval. Při tom všem křesťansky praktikuju, křesťanství mám jakýs takýs nástroje rozumět relativně do hloubky. Ono to nějak dopadne, člověk může fungovat za neuvěřitelnejch vnitřních okolností. Tak řečeno se Zygmuntem Baumanem hledám "biografické řešení systémových rozporů", při čemž podle něj takový řešení neexistuje. Smile Je to roztomile alibistický, no a co? Taky jsem ovlivnitelná kde čím, ale jen tím, co sedne. Prej i na tom, jak si to my jednotlivci vyřešíme a uspořádáme ovlivňujeme převratnou a nevyzpytatelnou budoucnost. Žádnej duchovní rozvoj po sobě nepožaduju, je redukován na otázku zvyšování pokoje a moudrosti na úkor úzkosti a pošetilosti, s tím se dá vystačit, snad.

Mne právě cizí názory ohrožujou, asi protože považuju za "výzvu" každou blbost, vnitřně jsem nejistá a náchylná do sebe začít mlátit. ale třeba to už ani neplatí. Tomu co popisuješ s "cizími názory" snad rozumím. Odžial jsme si toho v dětství tuny, takový to píchání, že někdo něco dělá opravdovějš, čistějš, líp, že bych se měla nad sebou zamyslet, změnit. Teď ještě dokonce to člověku můžou prezentovat autoritativně, že něco nedělá dost dobře, v něčem není dost daleko, různý samozvaný kádrováci, pozdějš internalizovaní samozvaní kádrováci... Sám sobě trapným samozvaným kádrovákem. Z toho jsem snad už aspoň částečně vyrostla. Pokud teda mluvíme o čemsi podobném. Možná nerozumím, rozumět je těžký Smile

No jo, ještě zkusím odpovědět něco derewi a pak si něčím vymeju mozek Razz
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli Odeslat soukromou zprávu Odeslat e-mail
maryanka
Stálý uživatel
Stálý uživatel


Registrace: 26.8. 2006
Příspěvky: 616

PříspěvekZaslal: so březen 17, 2007 1:49 pm    Předmět: Citovat

Pro derewi:

To si taky myslím, že říkat, že život je ke mně nějak nespravedlivej je blbost. ale spíš proto, že je život pro mě unfair skrz na skrz a neskutečně chaotickej a vůbec není jasný, kdo, co za co může, na každej případ může bejt tisíc názorů. A pokud je nějaká vyšší distribuce "spravedlnosti" - tak je ten systém taky hodně divnej, extrémně neprůhlednej... Něco na způsob Butterfly efektu. Je zbytečný říkat, že je něco nespravedlivý, když to prostě je tak, jak to je. Ale zas tohle nemůže bejt omluva, proč by se člověk nepokoušel napravovat očividné křivdy týkající se druhých lidí. Nevím Smile

Ale jakej je smysl existence v tomhle durch und durch nefair a chaotickým světě, ano, kde všechno souvisí se vším, ze kterýho jsem si asi dočasně odstranila tu "vyšší" božškou garanci smyslu, to fakt nevím.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli Odeslat soukromou zprávu Odeslat e-mail
coco
Hrdina


Registrace: 27.12. 2006
Příspěvky: 2493

PříspěvekZaslal: so březen 17, 2007 2:10 pm    Předmět: Citovat

Jak jsem k tomu došla? Noo, asi takhle: když mi bylo 10 umřel mi dědeček a já si začla vyrábět (nevím, jestli vymýšlet, možná spíš objevovat/nacházet (jako vědci nevymýšlejí, ale objevují, jako světci nevymýšlejí, ale zjevuje se jim? já nevím)) nějaký ten systém převtělování, někdy později jsem zjistila, že tomu vlastně odpovídá učení o karmě, dharmě a vůbec že "moji" teorii už rozpracovali mnozí přede mnou ať už ve filosofii, náboženství, beletrii... a tak nemusím všechno sama Very Happy..., pak mě (možná o 8 let později) jeden člověk "zatáh" do čajovny a už to jelo, mantry (ta paní, co to vedla nám moc pěkně vyprávěla - překlad, určení a souvislosti jednotlivých manter - např. kdo je/co zosobňuje ten bůh či hrdina, jehož jméno se v ní zpívá), snaha si o nich něco zjistit, která mě nasměrovala na Vackovy knihy o józe (ty mi hodně napomohly, no, později i pár dalších knížek, Poltikovičové Korálky v pupíku (které zvenku vypadají jako dívčí limonádový román, ale... Very Happy), Jaspersův Úvod do filozofie, něco z humanistických směrů v psychologii/psychoterapii - Gestalt, logoterapie & existenciální analýza a tak), nějaká drobná praxe + zjištění že věřím, jen mám předsudky vůči mnohým slovům (není pohrdlivějšího výrazu, než ten mého otce, říká-li o někom, že je nábožná & pak možná ještě jeden osobní zářez, který si nechávám pro sebe Very Happy) (no, s některými slovy mám stále potíže, ale po letech zpívání ve sboru a omílání tech Ježíšků v koledách už mi to ani až tak nepřijde Mr. Green), pojetí světa/života jako geniální školy, ve které jsme všichni pohromadě (neodděleni po třídách), i když na různém stupni rozvoje a vlastně se učíme navzájem... v některých dobách mi to dost pomáhalo/pomáhá zejména v okruzích pokora (myslím nikoli plazení se v prachu, ale spíš vědomí něčeho vyššího, vděčnost za dary, které přece nejsou samozřejmostí, připouštění toho, že člověk dosáhne svých úspěchů, jen z milosti boží = například bude-li živ, zdráv a nebude-li mu zrovna hořet barák nebo tak něco Very Happy, naplnění chuti poděkovat, když je dobře, když je svět nádherný a člověk si toho všímá - je to vlastně obracení pozornosti k pozitivním věcem, terapeutická záležitost Smile), naděje (někdy, když jsem se bála, představovala jsem si, že mě vede za ruku, někdy říkám, že bůh (hm, nemám ujasněný pravopis ve smyslu velké/malé písmeno, používám spíš libovolně) je žena na bruslích (neumím bruslit, ale velmi mě to baví a když jedu s někým za ruku, tak můžu i rychle a nepadám, protože... no, prostě miluju přirovnání, ale člověk by měl mít trochu soudnosti, před kým co vypustí z úst Very Happy)) a nějaké etické ukotvení (neubližování (tudy jsem asi došla k vegetariánství), smysl konání dobrých skutků a vyhýbání se špatným nebo jak bych to řekla), spoustu křesťanskejch věcí přijímám, jen je nazývám nebo si je vykládám trošku jinak, třeba když přemýšlím o otčenáši, zjišťuju, že s ním z půlky nesouhlasím a tomu zbytku nerozumím, ale stejně jsem schopná ho používat

Jinak: podle sirů Poppera & Ecclese (nemýlím-li se) máme v mozku mj. i synapse na Boha (ano, tato teorie se mi líbí)
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli Odeslat soukromou zprávu Odeslat e-mail Zobrazit uživatelovy WWW stránky
derewi
Hrdina


Registrace: 1.7. 2006
Příspěvky: 2520
Bydliště: Praha

PříspěvekZaslal: so březen 17, 2007 2:29 pm    Předmět: Citovat

maryanka
Tu "vyšší" božškou garanci smyslu...

jsi odstranila zcela úplně? MYslíš, že by to mohlo být i trvalé?
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli Odeslat soukromou zprávu Odeslat e-mail Zobrazit uživatelovy WWW stránky
maryanka
Stálý uživatel
Stálý uživatel


Registrace: 26.8. 2006
Příspěvky: 616

PříspěvekZaslal: so březen 17, 2007 3:09 pm    Předmět: Citovat

derewi napsal:

Tu "vyšší" božškou garanci smyslu...
jsi odstranila zcela úplně? MYslíš, že by to mohlo být i trvalé?


úplně ne, jem prostě testuju možnost, že se bez ní obejdu, a taky jo, "jde to bez ní" - ale zároveň jsem natolik soudná, abych věděla, že to, že se bez ní obejdu, nevypovídá nic o tom, zda je či není + navíc tu stejně nějak je určitě, akorát nepojmenovaná nebo jinak zvaná, pod nějakým alias. Hm, ještě bych mohla pořádně testovat možnost, že není Smile ale nevím, co bych z toho něco měla.
Nevím, jak se to vyvine. Je to přece jen takový pubertální. Může to mít asi trvalý následky. Úchylně si každopádně připadám dostatečně Rolling Eyes
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli Odeslat soukromou zprávu Odeslat e-mail
maryanka
Stálý uživatel
Stálý uživatel


Registrace: 26.8. 2006
Příspěvky: 616

PříspěvekZaslal: so březen 17, 2007 3:47 pm    Předmět: Citovat

Coco,
skoro by člověk až záviděl Smile že můžeš vypravovat o své cestě s určitými mezníky, s relativně pevnou půdou pod nohama a nějakým tím zacílením.

Dokáže to poznání & víra pomoci, když přijdou deprese nebo tak? Je to to vědomí, že teda projít si některejma věcma člověk musí - kvůli karmě, a pak že je to tedy ten "dar", ve kterém je ukrytý smysl, i když to není na první pohled vidět?
Myslíš, že ta cesta vede třeba někam, že zatím nemůžeš mít tušení kam?
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli Odeslat soukromou zprávu Odeslat e-mail
coco
Hrdina


Registrace: 27.12. 2006
Příspěvky: 2493

PříspěvekZaslal: so březen 17, 2007 4:01 pm    Předmět: Citovat

Právě, že je to docela těžký udržet na mysli, když něco... (Nebylo dosud filozofa, který by mohl trpělivě snášet bolení zubů. W. Shakespeare), ale když si člověk uvědomí, že se toho má chytit Very Happy...
víš co, s tím posláním jsem to nemyslela až tak osudově, ale copak člověk není k něčemu předurčen svými vrozenými schopnostmi ve smyslu talentů/nadání apod., které může využít - proměnit nebo zahodit (je otázka, zda patří jen a jen jemu, a může s nimi naložit volně po libosti, nebo zda se s výjimečností pojí určitá (morální) povinnost/závazek, nebo zda mu bylo něco dáno/popř. odepřeno s tím, že se předpokládalo, že to bude potřebovat...) & některá povolání by měla být posláním (pamatuju se, jak mě strašně zklamalo, když jsem viděla, kolik spolužáků si dávalo přihlášku na pajdák s tím, "kdyby je nevzali nikam jinam", no, asi jsem příliš naivní pro pobyt na tomto světě Very Happy)

Ovšem je fakt, že mě ohled na mou karmu alespoň v některých životních obdobích docela výrazně ovlivňuje (brzdí) v rozhodování se (ne)zabít.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o uživateli Odeslat soukromou zprávu Odeslat e-mail Zobrazit uživatelovy WWW stránky
Zobrazit příspěvky z předchozích:   
Přidat nové téma   Toto téma je zamknuto, nemůžete zde přidávat odpovědi ani upravovat své příspěvky!    Obsah fóra Naše problémy -> Psychózy Časy uváděny v GMT + 1 hodina
Přejít na stránku 1, 2, 3, 4, 5  Další
Strana 1 z 5

 
Přejít na:  
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra.
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru.
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru.
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru.
Nemůžete hlasovat v tomto fóru.


Powered by phpBB © 2001, 2005 phpBB Group

© 2005 UNITED-NUKE Powered Site.

Powered by Copyright © UNITED-NUKE. All Rights Reserved.
Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.06 sekund