Naše problémy

[derewi]

Dáváte najevo, jak se cítíte? Pokoušíte se mírnit (nebo naopak) svůj temperament?

[coco]

Jak mám zrovna sílu... ale většinu času se v tom spíš utápím...

[katyatyy]

naucila jsem se svoje emoce davat poradne najevo;)
nekdy je s tim problem, ale vetsinou je to ku prospechu. kazdy se musi naucit zachazet se sebou, svymi emocemi a myslenkami a je to osvecujici pocit, kdyz se to dari:)

[maryanka]

Opravdu dlouho jsem se trénovala v tom, nedávat svý skutečný emoce vůbec najevo. A to doopravdy před nikým. Občas jsem se přece jen pokusila něco ventilovat, když jsem náhodou trochu někde důvěřovala, ale to zásadně v učesané podobě.

Pak jsem se po různu učila přece jen emoce vyjadřovat a pojmenovávat. Ono když se o něčem nemluví a intenzivně se to prožívá, má to strašně zbytnělou existenci - pohlcující, a při tom pro to nejsou žádná slova, a už vůbec ne v sociálním kontaktu provařená. Když si mám formulovat, jak se cejtím, jsem hrozně nejistá a zkoumám to ze všech stran a vlastně dost často ani nevím. a tím zkoumáním, co že cejtím, se samozřejmě mění i to, co cejtím.

Momentálně jsem schopná na lidi v nejbližším okolí být sprostá, vyjadřovat vztek. Ale je to spíš takový vybití, nic neřešící, ale i to mi přijde fajn, byť tím zraňuju. Ale asi stejně mám setrvalý pocit marnosti - když vidím, jak si druhý přechroustává sdělení do svého způsobu myšlení a řeči, pročež mám pravidelně pocit, že nic nepochopil. Ale i snaha se cení.

[coco]

Někdy se cítím hrozně průhledná ("nejsem v pořádku a všichni okolo to vidí") - i když nevím, do jaké míry je to jen klam a do jaké realita...
V podstatě se poddat výraznějším citovým hnutím (obzvláště typu výraznější smutek/prázdnota nebo rozrušení/hněv/vztek) na veřejnosti cítím jako selhání nebo společensky nevhodný a člověka ponižující ("už ani před tím a tím nemůžu hrát, že je všechno v pořádku") projev, ale ve "vratkých" obdobích se mi to stává

[coco]

no, důsledky... ještě se mi nepodařilo nechat se vyhodit ze školy nebo něco podobně závažného, je fakt, že se třeba před některými lidmi cítím trapně / stydím / mám pocit, že se jim nemůžu podívat do očí... (i když vím, že alespoň v některých případech to dotyční neberou tak fatálně & tak osobně, ale já to stejně tímto způsobem cítím)

[derewi]

Vezmeme-li v potaz, že dojde k amnézii (hysterické nebo normální).
Bylo by možné, že by člověk "zapomněl", že se nenávidí, ubližuje si apod?
Dle mého...těžko, ale zajímalo by mě, jak by ten "nový" člověk, co se rozhlíží a nic neví přijal své pocity a destrukce.

[babsy]

jsem flegmatickej typ takže nikdy i když mě to trápí nedam to najevo,asi je těžký se se mnou bavit a vědět co si zrovna myslim...
_________________
BABSY

[Haine_life]

já moc nevyjadřuju city, protože pak je člověk moc zranitelný...a je to špatně..vím to..ale nic s tím neudělám..a ani nechci...asi na okolí působím chladným dojmem..a to jsem přesto veselá atd...asi se mi střídají hodně nálady..

[babsy]

přesně tak sem dost nedůvěřivá taky sem si zažila svoje a vím že hodně lidem se nedá věřit....
_________________
BABSY

[morgan]

Taky neumím moc dávat najevo svoje city...moc mi to njede, můj psycholog se mě to snaží naučit, zatím myslím, že nějaký zlepšení tam je a přináší mi opravdovou úlevu, když vím, že se umím na někoho zamračit, zařvat na něj a nedusím to v sobě.

[sixfeetunder]

Ve vetšině případech se snažím tvářit jako kdybych neměla problém, jsem silná jsem neprůstřelná, jsem bez starostí....jako bych se čímdál víc bála dát najevo slabost...a stane se většinou že jsem vytočená sama na sebe že neventiluju a pak se děsně divím že nikdo na pocity co se mnou mydlí o zem nebere ohled...jak by mohl když o nich neví ...a vlastně ani nevím jestli o to stojím...je to schíza
_________________
Six feet under

[morgan]

[EMil01]

Většinou své pocity na jevo nedávám, protože nechci zatahovat lidi do svých problémů a navíc nepotřebuju, aby mě někdo poučoval, co mám dělat.
A když už toho je na mě moc, začnu na všechnu křičet, protože vždycky všem pomáhám, když jsou v koncích a oni si pak myslí, že já musím vždycky všechno zvládnout - ale jak mají vědět, že to nezvládám, když se tak přetvařuju, ale je to pro jejich dobro - nebo já už vlastně ani nevím co je správný...